Tři okruhové ultra výzvy v rámci jednoho měsíce... Šílenství? Nemyslím si...

UltraLanovka

Jak to všechno začalo...

Jak již název napovídá, děj se odehrává na lanovce, tedy abych byl konkrétní přímo pod ní! Tou onou je lanovka na Kamzík v Bratislavě. Tahle myšlenka se zrodila v roce 2016 v hlavě skvělého běžce, ale hlavně organizátora a tvůrce různých projektů a závodů Martina Urbaníka, který později kvůli časové náročnosti předal svoje "dítě" dál a tak se její organizace zhostila o.z. Liga lanovka.


O čem to vlastně celé je?

Jedná se o 3km okruh s 1km po sjezdovce od dolní po horní stanici lanovky na Kamzíku s necelým 200m převýšení. Toť vše! A vlastně 24 hodin k tomu. Cílem projektu je finanční sbírka pro dětský mobilní hospic n.o. Plamínek. Ta začíná už registrací, konkrétně příspěvkem 100€. Další možností jak přispět je pochopitelně dobrovolný příspěvek v době konaní akce do kasičky v zázemí závodu. Je tu pak ale ještě jedna možnost. A to tzv. "pronájem běžce". Ze startovní listiny nebo prostě jen podle známosti si vyberete běžce, na kterého si "vsadíte". Vaší volbu zapíšete do předem připravené tabulky, kde se vyplní jméno podporovatele, jméno běžce, kterého chcete podpořit/namotivovat, jeho startovní číslo a nakonec částka, kterou darujete za každý jeho zdolaný okruh. Já i přes to, že mi motivace nechybí, jsem se rozhodl motivovat sám sebe a tak jsem přislíbil 2€ za každý můj dokončený okruh. 

Den D!

V pátek 1.4. lehce po 19h přijíždím s mojí přítelkyní Barčou k horní stanici lanovky na Kamzík. Nic zatím nenasvědčuje tomu, že by se zde mělo něco konat a už vůbec ne 24h běžecká výzva! Zázemí v bufetu horní stanice je zatím poloprázdné, jen parta organizátorů a pár nadšených běžců. Nejvyšší čas se najíst a ještě natáhnout. Po jídle jsem se tedy na chvíli natáhnul, když v tom mě budí Barča, že za půl hodiny startujeme! Bufet se mezitím naplnil ostatními běžci a na mě čekala rychle příprava: obléct, obout, namazat, napít a na WCko. Nic víc netřeba!

Jde se na věc!

Při opuštění bufetu nastává tvrdý střet s realitou! Člověk by si pomyslel, že jaro už je tu, ale venku tomu rozhodně nic nenasvědčuje. Zateplené legíny, dlouhé termo triko, rukavice, čepice a nákrčník je rozhodně na místě! A pochopitelně čelovka! Předstartovní foto a jde se na věc! S úderem půlnoci vybíháme! Prvních 5 kol uteklo po boku Patrika Hrotka (2.místo) hodně svižně, ten měl však nekompromisní seběhy a tak jsem ho nechal před sebou, abych se příliš brzy neutavil. Až do 14.kola jsem si tedy střídavě držel 2.pozici a šel si svoje. Člověk, alespoň ze začátku, nebyl na moment sám, jelikož se nás na trase pohybovalo okolo 75 běžců, takže neustále potkáváte známe tváře a věřte, že pořád je o čem povídat. Někdy nad ránem mě předbíhá Pavol Porubčan (pozdější vítěz) a mizí ve stoupání k horní stanici. Nechává mě to naprosto chladným, protože tempo jsem zvolil přiměřené a všichni bychom rádi vydrželi v komfortní zóně co nejdéle.

Čtvero ročních období...

S přicházejícím dnem přichází i první náznak únavy! ''Cože? To jsem vážně napsal? Žertuju!,, pochopitelně první sluneční paprsky. Ty však před polednem sílí natolik, že mnou zvolený oděv, který se ještě v noci zdál jako ideální, je už trochu moc. Zateplené legíny i triko začínají plnit svoji funkci, ale to měly dělat v noci, když bylo kousek nad nulou! Jsem ale v závodě, kde jsem se rozhodl nechat duši. A ačkoli se může zdát 24h jako dlouhá doba s dostatkem prostoru na změnu outfitu, rozhodně tomu tak není. Něco 24hodinovek jsem se již naběhal a kromě pár minut během kol na rychlé občerstvení není rozhodně času nazbyt. Ve strmém stoupání pod lanovkou tedy vždy vyhrnu legíny i dlouhé triko kam se dá a modlím se, aby ten "pařák" co nevidět přestal. Uběhlo pár hodin, pomalu nastává večer a počasí se umoudřuje nebo možná taky ne! Po 17h přichází opravdový apríl! Začínají padat první sněhové vločky! ''To vážně?,, pomyslím si. Ano je to tak! Těšil jsem se, jak si užiju první "jarní" závod a místo toho opět shrnuju legíny i triko až ke kotníkům a zápěstím!

Grande finale!

Opět nastává čas pro čelovku. Posledních pár hodin do cíle, 40 kol za sebou, tedy nějakých 120km s asi 7500m převýšení! Nohy už by odpočívaly, ale hlava říká ne ne ne! Když v posledních pár kolech míjím pár zbylých spoluběžců, stále se motivujeme! Kamarád Dominik mi hlásí, že nás zbylo už asi jen 7! To bude ten důvod proč jsem v posledním seběhu z Kamzíku nikoho nepotkal říkám si! Ačkoli se s přibývající únavou každá další kola prodlužují poslední 3 zrychluji! Né nijak závratně, ale co byste po 20h běhu taky chtěli! Poslední kolo mám nejrychlejší za posledních 10 předcházejících, ''to není vůbec špatné,, pomyslím si, když po 23 hodinách a 38 minutách odpípnu na vrcholu poslední okruh s číslem 44!

Suma sumárum...

Hodinky hlásí 134,31 km s 8378m převýšení za 23:38:00 s průměrným tempem 10:33/km a já pochopitelně vím, že 3.místo zůstalo uhájeno! Cítím vysvobození, jako po každém mém ultradobrodružství a slibuju svým nohám, že jim dám pár dní pokoj. V cíli mě však už čeká Barča, která se o mě kolo co kolo starala a i pro ni to bylo velmi náročných 24 hodin. Jsem ji vděčný, protože její premiéru v roli mého supportu zvládla na výbornou! Teď už nezbývá, než se odebrat do bufetu na horní stanici a pozdravit se se všemi přeživšími a hlavně pogratulovat mým dvěma největším soupeřům Pavolovi s Patrikem, za to jak mě motivovali a za naše společně strávené chvíle na trati!

A proč tohle všechno?

UltraLanovka byla součástí tzv. Looping Monster, které vzešlo ze spojení 3 okruhových výzev, které neočekávané události svedly dohromady a všechny tři na mě tak měly čekat právě v Dubnu. Po UltraLanovce mě tak čeká ještě Big Bear's Backyard Ultra o 3 týdny později a vše vyvrcholí Everestingem (nastoupat výšku Everestu, tedy 8848 na jedné trase tam/zpět) na trase Sološnica- Vapenná o týden později, tedy poslední dubnový víkend!

autor
portrait

Titus Ablorh

Učitel tance z Brno


Klub: ASICS Frontrunner CZE

Mé disciplíny
Ultramaraton Dálkový terénní běh (ultra trail) Funkční trénink Posilování Terénní běh