Je ráno a prší, říkám si…no, to bude vypadat. Ale co vím jistě je to, že to určitě bude zase zážitek!

Sobota je vždy našlapaná a jinak tomu není ani o této.

Z charitativní akce se vracíme před 16hodinou, zjišťuji, že mi vlak na Prahu jede 16:05. Hodím na sebe legíny a mažu.

V Praze je krásně! Počasí se vydařilo. Z hlavního nádraží si to šlapu směr Vítkov. Dominantou Vítkova je Památník národního osvobození, jehož součástí je bronzová jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova (patří do první desítky největších jezdeckých soch na světě, víte to?:-)). Tohle místo je vážně magické, když jsme v Praze bydleli, párkrát jsme tu seděli a rozjímali.

A proč já sem vlastně šlapu?

Na Vítkově se totiž běží   Z O M B I E  R U N.

Video z loňského ročníku vypadalo fantasticky děsivě! Letos se běží šestý ročník. Nutno ještě podotknout, že oba běhy jsou beznadějně vyprodané, to hovoří za popularitu této akce samo o sobě. No, těším se na to.

Po registraci se jdu nechat nalíčit, tohle mě fakt baví. Všude okolo jsou lidé v úžasných kostýmech včetně líčení a doplňků, je opravdu na co koukat. Co tu máme? Nevěsty, zombieky, kostlivce, hororové figury, probodnuté farmáře, příšera požírající děti a mnoho dalších.

Před během je, samosebou, rozcvička, a ta je energická, panečku! Nejprve je připravena část pro malé děti, ta se běží ještě relativně za světla, dětský okruh má 1 km. Poté je nachystaná část nočního běhu pro jednotlivce a rodinné týmy dlouhá 5 km, propozice jsem dopředu nestudovala, a tak jsem nevěděla, kudy se běží a co mě tam čeká. Taková už ta moje klasika, akční a na poslední chvíli. Spontánnost.

Po odstartování je zanedlouho první setkání se strašáky. Jasně, baf baf…nic nebude, že.. Sranda. Natáčím si tam jedno z těch strašidel, když v tom mě čapne a vyzvedne do náruče jiné. No, dobrý, tepovka nahoře :-D. Směju se a zároveň jsem se slušně lekla :-D. Rozdýcháváme první vyděšení. Vítkov je vrch, takže sbíháme směrem dolů (jasné je, že se pak někudy budeme muset dostat zpátky nahoru :-D). Máme teď chvíli klid, a tak si s kamarádkou povídáme. Před námi se otevírá děsivě znějící i vypadající tunel strachu, tak tady to stálo za to, všude tma (ano, světýlka jsem zapomněla doma :-D, naštěstí mě jedni chlapci zachránili a zdarma mi je na závod zapůjčili, děkuju, hoši!). V tunelu jsou v různých rozestupech zombieci a další postavy vydávající hrozivé skřeky. Lekají, sahají, děsí. Po proběhnutí tunelem běžíme ve spodní části vrchu (vidíme všechny ty hospůdky a kluby na Žižkově z druhé strany). Kudy nahoru? Schodiště! A jaké schodiště? Krvavé! A tady Tě ten kontakt nemine, ať utíkáš, jak utíkáš. Jednak je to schodiště výživně dlouhé a druhak na každé straně u zábradlí stojí nějaké monstrum. Ty pohledy! Brrrr! Dobré, jsme nahoře, teď už to bude jen do cíle, říkám si (neznajíc propozice).. 

Cha! No, ještě pár těch oblůdek potkáme. Sotva si to v duchu dořeknu, stojí přede mnou „IT“! Moje noční můra, můj strach. Obejít ho nejde, je na čase se postavit svému strachu…A tak si ho vyfotím a s ním se vyfotim, pro jistotu! Pro utužení své odvahy :-). I když mi vnitřně je trochu úzko, ne že ne… 

Přímo u sochy Jana Žižky leží …..leží a nehýbe se… je v šílené poloze…To je ale asi figurína, ne? Ty oči…vždyť jsou uplně nepřirozené…BAF! Uaaa!

Běžíme dál a zpoza dalšího rohu znovu vyděšení! A další a další až do cíle. V cílové rovince se houpe zavěšená panenka ve společnosti pavouků.

Upřímně, teda, to byl adrenalin. Ještě, že jsem tu nebyla sama, fakt bych se bála. Zároveň to bylo super vzrušující.

Motto tady opravdu platí:

„Protože kdo se bojí, musí umět utíkat!“

Medaile je opět nádherná. V cíli voda a občerstvení, vracím světýlka…

Zase běžím, dneska už potřetí, tentokrát na vlak, domů. Namalovaná, lidé se po mně otáčejí a prohlížejí si mě s údivem. Usedám do vlaku a s úsměvem na rtech vstřebávám všechny zážitky a setkání.

A co je na těchto akcích nejlepší? Ta atmosféra. Lidé, kteří tuto atmosféru tvoří. Lidé, jedna velká komunita lidí, kteří mají rádi pohyb. Malí i velcí, mladí i starší! Je to jedno!

Všichni se dobře baví, všichni mají úsměv od ucha k uchu..

A TENTOKRÁT DOSLOVA !!