
Po bouřlivých studentských letech, plných mladické nerozvážnosti a ne úplně zdravého životního stylu, se jeho život ubíral cestou, kterou mu osud nabízel. Zlom nastal lehce před 30. narozeninami, kde se začal odehrávat nečekaný obrat. Touha po změně a vnitřní volání ho přivedly k rozhodnutí, které mu změnilo pohled na svět – odložil svou největší neřest, cigarety, a poprvé si obul běžecké tenisky. Zpočátku to bylo jen nesmělé pobíhání po okolí, plné funění a nepříjemných pocitů. Avšak s každým dalším výběhem, ať už to bylo přes zvlněné kopce, po asfaltových silnicích, nebo zablácenými lesními stezkami, se v něm probouzel nový člověk. Změna byla postupná, ale nezvratná. Z pouhého "pobíhače" se postupně stával běžec tělem i duší.
Běh se pro něj stal více než jen fyzickou aktivitou; stal se jeho útočištěm, jeho terapií a jednou z jeho největších radostí. Každý kilometr, který uběhl, mu přinášel pocit nesmírné svobody. Pocit lehkosti, kdy se mysl oprošťuje od každodenních starostí a vnímá jen rytmus vlastního dechu a tepu srdce. Dlouho přemýšlel, co ještě mu běh do života přináší, co je ta hlubší esence, kterou mu tato vášeň dává. A pak to pochopil. Běh mu nepřináší jen kondici nebo radost z pohybu. Běh mu přináší ŽIVOT. Tehdy se se znovu narodil – jako běžec, který našel svůj smysl v pohybu a ve svobodě, kterou mu dává každý uběhnutý kilometr.

Jako další milník bylo absolvování prvního závodu. Nedopadl nejlépe ani nejhůře. Jen cítil motivaci - zlepšit se. Pak to přicházelo. Závody - 2 míle, 5 km, 10 km, první půlmaraton jako dárek, maraton - kde zjistil, že není jednoduchá jej uběhnout, následovaly i pokusy na trailových a ultratrailových závodech.
S touhou posouvat hranice se zrodily i nové výzvy. Věděl, že běh s kočárkem je specifická disciplína, která vyžaduje nejen fyzickou zdatnost, ale i techniku a odhodlání. V České republice v té době ještě nebyl oficiálně stanoven rekord v půlmaratonu s kočárkem, což pro něj představovalo lákavou metu. Myšlenka, že by mohl být tím, kdo tento rekord stanoví, ho motivovala k dalším tréninkům a posouvala ho dál. I když to byla obrovská výzva, věděl, že právě takové cíle dávají běhu další rozměr a naplňují ho ještě větším smyslem. Tady poprvé okusil podporu od ASICS v podobě oblečení a běžecké obuvi.

Honzova vášeň pro běh a jeho inspirativní příběh mu vynesly místo v týmu ASICS FrontRunner CZ. Toto partnerství mu umožnilo spojit se s podobně smýšlejícími běžci z celého světa, sdílet své zkušenosti a vzájemně se motivovat. Třešničkou na dortu byla nabídka být "kapitánem" českého týmu. Jako ASICS FrontRunner se Honza aktivně zapojuje do komunity, testuje nejnovější běžecké vybavení a pomáhá šířit poselství, že běh je pro každého. Jeho příběh o tom, jak se z "telecích" let a od cigaret dostal k maratonům a půlmaratonům, je silným důkazem, že nikdy není pozdě začít a že s odhodláním lze dosáhnout velkých věcí. Pro Honzu to už dávno není jen o osobních výkonech, ale také o inspiraci ostatních, aby našli svou vlastní cestu k pohybu a objevili radost a svobodu, kterou běh přináší.
