
Máme nějakou fyzickou zdatnost, vidíme posuny, stanovujeme si spíš větší cíle než ty menší, dobýváme vyšší kilometráž nebo rychlejší tempo.
Od přírody jsme nastaveni k tomu dosahovat víc, jít dál, zkoušet hrany a hranice svých možností (v různém měřítku a směrech téměř všichni).
Když pak přijde stopka v podobě neplánovaného zranění, a nebo i plánované operace, bývá to pro nás stopka hlavně psychická. Stopka pro naši hlavu.

Protože co si budeme vyprávět, pohyb dokonale odbourává stres, uvolňuje hormony štěstí, navozuje spokojené tělo, ale i mysl. Cítíme se pak lépe. Neřeší to sice naše problémy, ale napomáhá naší hlavě se s nimi lépe vypořádat. Dokonce můžu říct, že podle mého názoru nám pohyb pomáhá stresové situace lépe zvládat.
A tohle je v době rekonvalescence ta tam… Člověk je pak snáz nervózní, víc věcí mu vadí… No, není to med…

Co dělat, abychom se z toho, když máme STOPku, nezbláznili?
- Určitě si nebudeme prohlížet statistiky sportovních hodinek, kdy jsme dosáhli jakého segmentu
- Ani nebudeme kontrolovat termínovky, který závod nám kde utekl a kdo na něm byl
- Koukat se slzou v oku na fotodokumentaci ze sportovních akcí lze pouze v předem stanoveném termínu a čase

Ne, teď zcela vážně…
Co je dobré dělat, pakliže nás zastaví delší pauza od pohybových aktivit?
- Pravidlo číslo jedna, a to je to nejdůležitější – TRPĚLIVOST, nic neuspěchat…pakliže chci běhat dalších dvacet let, určitě se nic nestane, když dodržím doporučení lékařů a nebudu sportovat klidně i tři měsíce, ano, i to se může stát a není to, věřte, konec světa. Prostě ten fakt přijmout. Čím dříve ho hlava přijme, tím snáze se nám s tím bude pracovat (a i se rychleji zotavíte).
- Pravidlo číslo dvě – do aktivního režimu jdu postupně! Nejprve je třeba začít posilovat to, co je slabé. Posilovat, protahovat, posilovat.
- Pravidlo číslo tři – (které ale lze považovat s přehledem za pravidlo číslo 1) je poslouchat svoje tělo. Poslouchám nejen rady lékařů, ale hlavně to, jak se cítím. Protože dovnitř mě nikdo nevidí, jen každý z nás. Pakliže už je tělo posílené natolik, že zvládne pohyb, tak ne že vzhůru do toho, ale s rozumem do toho… Jo, dlouho jsi stál? Tak to tam narvi…první běh to rozkul na plný pecky a uvidíš, co se bude dít… Ba ne…to by nebyla ta správná a udržitelná cesta.
Nabírat postupně objemy i rychlost.
Protože věřím, že většina z nás dělá pohyb proto, abychom se i v 80 sami dobře hýbali a ne takovým způsobem, abychom v 50ti nemohli na klouby..


V listopadu 2024 jsem podstoupila velkou operaci břicha, která mě na 5 měsíců zcela vyřadila z aktivních pohybových aktivit. Od ledna 2025 jsem začala posilovat a protahovat, co to šlo… Poctivě to znamená 2 až 3 krát denně. V březnu 2025 jsem začínala chůzí, na kterou navazoval indiánský běh, až nakonec jen běh. V červnu 2025 jsem uběhla půlmaraton.
Věřte svému tělu, buďte na sebe hodní, nechtějte všechno hned, dejte mu čas, odmění se Vám.
Iv.